Obsah

 

Zajímavosti z místní fauny a flóry

Skokan ostronosý
Velký skokan s dlouhýma zadníma nohama, které, nataženy dopředu podél těla, dosahují patním kloubem až ke špičce čenichu. Skokan ostronosý je dlouhý 5 - 7 cm (max. 8 cm), tj. o něco menší než skokan hnědý, od kterého se liší špičatě zakončeným čenichem, velkým a tvrdým patním hrbolem a zcela odlišným hlasem. Sameček je v době rozmnožování na hlavě, většinou i na celém těle více či méně modře zbarven. Podle toho lze v době rozmnožování tento druh dobře rozeznat, aniž bychom žáby podrobněji studovali. Mimo dobu rozmnožování má tento skokan někdy uprostřed hřbetu světlejší pruh, který se výrazně liší od okolního, většinou jednobarevně hnědého, šedavého nebo žlutohnědého zbarvení. Po stranách hlavy je velká tmavá spánková skvrna, na hřbetě jsou výrazné podélné kožní lišty. Bubínek je dobře znatelný a v očích je vodorovná zornice. Boky jsou často skvrnité nebo mramorované až po žlutavou tříselní oblast. Skvrny mohou být i na hřbetě. Břicho je pravidelně světlé, bez kresby. V době páření vydávají samci pomocí dvou vnitřních zvukových rezonátorů slabé zvuky připomínající bublání dešťových kapek na vodu, nebo také štěkání psíků (zní jako “uap – ua – uap”, nebo “uo–uo – uo”). Když skřehotá větší počet skokanů najednou, ozývá se nezaměnitelný chór, daleko slyšitelný přesto, že jednotlivé hlasy jsou velmi tiché. Pulci jsou hnědočerní se zlatitými skvrnkami.
 
Chrostík chlupatý
Chrostíků u nás žije kolem 300 druhů, patří mezi blízké příbuzné motýlů. Jejich velikost kolísá v rozpětí od několika mm do 60 mm, křídla mívají porostlá chloupky. Zdržují se kolem vod a létají pouze na kratší vzdálenost. Jejich aktivita je více noční než denní, vyvíjí se dokonalou proměnou (vajíčko – larva – kukla - chrostík). Larvy jsou všeobecně známé, stavějí si schránky z různého druhu materiálu (úlomky listí, zrnka písku). Měli bychom také vědět, že larvy jsou indikátory čistější vody.
Chrostíci mají střechovitě uložená křídla porostlá chloupky, zbarvení je hnědé, žlutavé nebo dočerna. V dospělosti se živí rostlinnými šťávami. Dospělí chrostíci létají hlavně u vody navečer i v noci, ale toulky přes den nejsou výjimkou. Larvy žijí ve všech typech našich vod, jsou všežravé, jejich kukly se vyvíjí ve schránce vystavěné z kamínků, jiné druhy (například larva chrostíka velkého) si kolem těla budují schránku z úlomků rostlin.
 
Dymnivka dutá
Vyskytuje se na čerstvých, vlhkých, kyprých, humózních půdách. Roste v parcích, světlých lesích, luzích i zahradách. Doba květu: březen až květen. Jedovatá a zároveň léčivá jarní bylina. Rostlina se používala v lidovém léčitelství. Dnes se hlízky uplatňují při výrobě léků, protože látky v nich obsažené působí na snížení krevního tlaku, na zpomalení peristaltiky střev a dokonce ovlivňují nervový systém. Lidová jména - smetaník, hužvor, holubí vole, husičky, pižmo, slepičky. Na jaře vytváří na některých místech krásné koberce květů. Není ohrožená.
 
Ohnivec šarlatový
Je to nejedlá houba nápadná krásným zbarvením. Tato houba má vskutku příznačné jméno, lepší příklad červeně šarlatové snad neexistuje. A aby byla barva ještě více zvýrazněná, vyskytuje se ohnivec v kombinaci se sněhem. Důvod je prostý. Tající sníh poskytuje značné množství vody, kterou ohnivec potřebuje ke své existenci. Dřevo, ze kterého vyrůstá, je doslova „nacucané“ vodou. Plodnice jsou široké 2 - 5 cm, většinou miskovité, větší mohou být i talířovité. Svrchní strana je hladká v typicky šarlatově červené barvě. Spodní strana je v mládí bělavá, plstnatá, později narůžovělá. Třeň je nevelký, pevný, plstnatý až mírně chlupatý, bělavý, někdy není vyvinut vůbec. Dužnina je tenká a tuhá. Najdeme ho brzy zjara, často už od února do května na tlejících větvičkách listnáčů, zejména habrů, olší, akátů a lip. Často roste v mechu, zdánlivě ze země, ve které je však tlející dřevo.