Otvírání studánek
Jedny z nejstarších mýtů vůbec jsou spojeny s uctíváním přírodních živlů, vody a vodních pramenů především. Je nepochybné, že i dávní Slované, stejně jako jiné národy už v období pohanském, si mimořádně vážili vodních zdrojů. Prameny a studně, podobně jako stromy a háje, uctívali a přinášeli jim oběti.
Od nepaměti má lid vodu ve velké vážnosti, „přikládá se jí moc věštebná, léčebná a očišťující; zvláště voda nepočatá, tj. načerpaná poprvé ráno před slunce východem, jest v nemocech a kouzlech velmi účinná“. Prastarou víru v moc zázračných pramenů a studánek dokládají dodnes četné lidové pohádky o živé vodě, která uzdravuje a oživuje, pohádky, jež mají bezpochyby svůj původ v dávných dobách pohanských.
Zima odešla a jaro převzalo vládu nad krajem a to byl čas čištění studánek. Po svátku sv. Jiří se kdysi vydávaly dívky ke všem studánkám v okolí té či oné vesnice a ve zbožném průvodu prozpěvovaly nábožné písně. Do každé studánky vložila jedna z nich na okamžik dřevěný křížek. Potom ke studánce přicházela jedna dívka za druhou a každá se podílela na vyčištění od napadaného listí a od bláta. Když se kal ve vodě usadil, tak do ní jedna z dívek znovu křížek na chvilku ponořila. Trvalo i několik hodin, než všechny studánky v okolí vesnice dívky vyčistily a potom se ještě zastavily u křížku v polích ke společné modlitbě ke všem svatým a za zpěvu se rozcházely k domovům už skoro za tmy.
V časech, kdy nebylo možné jen otočit vodovodním kohoutkem, ale voda se nosila ze studní, byla jedna jarní slavnost věnována i jim. V podvečer se na návsi svolávaly všechny svobodné dívky a s veselím obcházely všechny studny ve vesnici, ze kterých vylévaly vodu a čistily je po zimě. Na vyčištěnou studnu byl položen velký zelený věnec na znamení čistoty. Když byly všechny studny vyčištěné, tak se v neděli vydal po vsi dům od domu průvod svátečně oblečených dívek a při zpěvu vybíraly za vyčištění studní. Další neděli si dívky sjednaly samy muzikanty a konala se muzika "za studny". Vesnicí procházel další průvod tentokrát s muzikou a vše zakončila parádní tancovačka.
Všechny studánky v Čechách a na Moravě oslavil svou skladbou Otvírání studánek Bohuslav Martinů, kterou vytvořil roku 1955 na text básně Miloslava Bureše (1909-1968):
Vždyť
každá studánka
v lese
na hladině
nebe nese,
kdyby jí nebylo,
o zem
by se rozbilo.
Hraběcí studánka
Hraběcí nebo také
Hraběnčina studánka, která se nachází v bezprostřední blízkosti hráze rybníka Prostřední Karlov, jehož jižní břeh je součástí
Přírodní rezervace Karlov, stojí na místě, kde ve stráni vyvěrá pramen vody. Nad pramínkem byla v roce 1810 postavena klasicistní stavbička obložená pískovcovými kvádry. Voda ze studánky je i dnes kvalitní a zejména božičtí ji stále používají a nosí si ji pro její chuť domů.
Protože studánka leží v katastru obce Šanova, rozhodla se skupina místních nadšenců zahájit v roce 2009 novou tradici otevření studánky jako poděkování našim předkům a přírodě. Studováním různých písemných zdrojů a podkladů vznikl nápad vytvořit malou jarní slavnost, v níž vystupují Vodopanenky, Královnička, chlapecká „četa“ (strážci studánky) a Klíčník. Ty si mezi sebou volí děti, za pomoci učitelek a učitelů ze základní školy v Šanově, a zároveň se starají o ztvárnění celého programu.
Především zvolení Královničky a Klíčníka by mělo být pro děti motivací po celý následující rok, do další volby: být Královničkou či Klíčníkem je již nyní v našich očích stejně významné, jako je, v lehké nadsázce, volba vlčnovského krále!